The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou

stránku Antroparku

© Aktualizace Libor Balák 2015, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

 

 

 

Malé povídky velkého génia

Povídka patnáctá - Nejsilnější hybná síla evoluce a historie člověka

 

 

STULTITIA BENEDICTUS         Arnold Rimmer

 

 

,,A co že to vlastně dělá člověka člověkem? Co pohání lidstvo stále kupředu, aby se chopilo každého chytráka a pevně mu sevřelo chodidla, aby se nevznesl k výšinám poznání? Co je tou největší silou formující člověka v jeho lidství a tiskne mu do jeho mysli nesmazatelnou pečeť?

A odpovězme si spravedlivě! Je to Hloupost!

 

Čirá, jasná, všudypřítomná hloupost! Ta, která naplňuje všechny a to skrz naskrz. Činí své ovečky silné, odolné a autoritě poddajné.

 

Kdyby jí nebylo, dávno by lidé odhodili své živobytí a volili raději pohodlnou, ale hrdou smrt hladem. Vždyť jejich životy jsou naplněny jen pachtěním a pachtěním a jak by to s nimi dopadlo, kdyby si ti volodroidi uvědomili, když zúrodňovali půdu porýváním svých nuzných políček nějakými zašpičatělými holemi, že přijde doba, kdy se zčistajasna objeví jeden jediný člověk a řekne: ,,Co to dobrý Bože děláte?“ a vynalezne drze pluh.

 

Není to snad samo o sobě výsměchem všem těm ostatním milionům lidí, co se pachtí a žádný pluh nikdy nevynaleznou?

 

A najednou je konec pachtění a námahy a zvíře zapřaženo za pluhem udělá tu strašnou práci s kamenným výrazem ve své němé tváři. Není to nakonec jen pouhý a podlý výsměch těm všem upachtěným lidem? Není vynálezce nakonec jen obyčejný cynik, který se posmívá předchozím generacím, pachtícím se předkům i umouněným současníkům?

 

Myslím si, pánové, a v tom mi věřte, že vynálezce je člověk arogantní, drzý a cynický. Svým počinem shazuje moudrost svých předků hluboko na zem a zarývá ji kamsi dolů do dna brázdy.

 

Hloupost, pánové! Hloupost, to je to, co nám lidstvu skutečně vládne, a co je pro lidi normou a denním chlebem. Hloupost dělá člověka člověkem a zoceluje jeho ryzí lidský charakter. Hloupost je pro člověka vzduchem, jež dýchá, mlékem, jímž je kojen a je proto také jeho prvořadou přirozeností. Představte si, když syn, který vynalezl pluh, nechal svého utrmáceného starého tatíka poprvé orat s tím svým zpropadeným vynálezem - pluhem. Jak si jeho nebohý otec asi připadal? Ano, jistě si uvědomoval výhody vynálezu svého syna, ale nebyl to pocit pýchy a hrdosti, co zalilo srdce tohoto ukoptěného starého muže!

 

Jakmile se totiž chopil madel a zvíře napjalo své svaly a orba šla sama od sebe, v okamžiku, kdy si uvědomil, jak se až doposud zcela zbytečně dřel, víte jak si doopravdy připadal?

 

Ano, jako hlupák! A my všichni, jež jsme učeni vzhlížet k vynálezům a vynálezcům, si připadáme jako hlupáci. My jsme ti s těmi rycími tyčemi, kteří se pachtí, než přijde někdo, kdo nám hodí kost. Jako by tím  posměšně prohodil:,, Tu máte, vy hlupáci! “

 

,,Hlupáci!“

 

Slyšíte to, pánové? V každém vynálezu, při každém zmáčknutí knoflíku nějakého vynálezu, jako by nám jeho vynálezce urážlivě připomněl, že jsme to nebyli my, kdo tento či jakýkoli jiný vynález vynalezl. Ale je nám připomenuto i to, že nám byl tento vynález někým, kdo se nechce počítat mezi běžné lidi, milostivě vynalezen a předhozen jako okousaná kost z hodovního stolu hladové smečce psů.

 

Protože hloupost, to je náš úděl a naše evolucí daná přirozenost.

 

Hloupost je evolucí prověřený mechanismus, který v sobě ukrývá ohromný potenciál. Podíl hlouposti na lidských dějinách je nejvýraznější, nejrozsáhlejší a co hlavně, má i naši budoucnost pevně ve svých rukou.

 

Hloupost vytvořila člověka, pánové! Je to tak. Nutí jej obrnit se neuvěřitelnou trpělivostí a umíněností, nutí jej k pachtění se s rycí holí od kuropění do západu slunka a mnohdy ještě mnohem, mnohém dál. Proto bych se nebál tvrdit každé vědecké sešlosti vážených a ctihodných vědeckých vědců, že HLOUPOST formuje člověka každým jeho coulem a prostupuje i do těch nejmenších a nejzapadlejších koutů jeho těla, aby jej zocelila v jeho skutečném lidství. A když to tak říkám, cítím, jak jsem hrdý na to, že jsem člověk.

 

A proto jsem sepsal ve volných chvílích v mé badatelské pracovně, kam i královna chodí sama, svou vlastní a brilantní evoluční teorii, se kterou jsem jaksepatří spokojen a na kterou jsem také náležitě hrdý. A ta se, pánové, jmenuje jak jinak, než ,,Podíl hlouposti na polidštění opice.“

 

 

Arnold Rimmer, Červený trpaslík“

 

                                                                                                                                      Předchozí             Další

Zpět na výběr kapitol

Zpět na výběr autorových knih

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz 

© Aktualizace Libor Balák 2015, Autor a ilustrace © Libor Balák