The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

Zpět na domovskou

stránku Antroparku

© Aktualizace Libor Balák 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

 

 

 

Malé povídky velkého génia

Povídka třináctá - Olgoj chorchoj

 

 

...Toho dne se rozzářily oči mnoha lidem. ,,Když dnes dokáží vědci tohle, pak jistě není daleko doba, kdy veřejnosti osobně představí také sněžného muže, Almasta, Yettiho, Velkou nohu, lochneskou příšeru, obří krakatici, šavlozubou mgvu a další záhadné a legendární tvory, stále kdoví proč unikající svojí vlastní oficiální existenci.“ Ano, ještě včera večer sledovali lidé v televizi odvážné kousky našich vědců, jak v písku pouště Gobi pronásledují tajemné stopy záhadného a smrtelně nebezpečného, obřího písečného červa Olgoje chorchoje. A teď je tady!

Přímo před nimi zavrtaný v písku! Legenda a záhada spoutaná našimi vědci, naší výpravou! Ano, jsme zase nejlepší na světě!

 

Jaká úleva, když je zde ono záhadné zvíře spoutáno skly obyčejného terária, ryje si v písku a lidé sledují a nadšeně si navzájem hlásí jeho pohyb a to, co který z nich z červa zahlédl. Do té doby poklidní návštěvníci, vůči sobě naprosto cizí lidé, se najednou mění v jeden spolupracující organismus a společně obdivují terárium s exponátem nejdrahocennějším. Tentokrát se zoologická zahrada skutečně vyznamenala. Tak narychlo umístila převzácný exemplář do ubikace, že vzácný objev představuje návštěvníkům jen na kusu papíru.

 

Ručně, ale pečlivě napsaný popisek nalepený na skle oznamuje: Novinka! OLGOJ CHORCHOJ - GOBI, MONGOLSKO. Naše zoologická zahrada jako první na světě zde vystavuje prvního, nedávno doloženého a odchyceného záhadného písečného červa.

 

Vše bylo tak radostné a velkolepé... Když čtenář prochází těmito řádky, jistě i jemu srdce zaplesá, rty se mu rozšíří do blaženého úsměvu a je-li to taťka od rodiny, otočí se na ženu a s prosebným pohledem zaponouká: ,,Mamko, pojedeme do ZOO, mají tam teď učiněnou senzaci!“

 

Ale věc měla a doposud má jeden malý háček. Ještě předtím, než se zde lidé u terária začali shromažďovat, tu bloudil jeden skromně vypadající človíček. Obdivoval tohoto plaza a pak druhého, sledoval ladné pohyby dlouhokrké želvy a majestátní nečinnost nosorohého pozemního leguána, kochal se podivnými velkými ještěry ve výběhu plném zeleně, jak odpočívají ve větvoví nad hladinou malého jezírka. Ještěři vypadali jako z pravěku, velicí, mohutní, opatřeni pancířem jakoby vypůjčeným od krokodýlů. Jeden se opíral o druhého a ten spodní byl ocasem propleten s tím horním. Až se zdálo, že se snad radují ze vzájemné přítomnosti a vyjadřují tak svůj vztah k sobě navzájem i strach z tohoto světa a osamocené existence. A pak... a pak... a pak to přišlo. Zrak muže padl na naprosto tiché a smutné terárium. Jen slabá vrstva písku a dva mohutné kořeny, to bylo vše, co vybavovalo tento prázdný, z nějakého důvodu neobsazený prostor. Pouze malá, narychlo umístěná papírová cedulka oznamovala, že se terárium právě přestavuje a je zbytečné zde očima propátrávat zrnka mrtvého písku. Vše bylo v tomto tichém koutku strnulé a bez života. Kdyby sem někdo vpustil vítr, mohl by se tu prohánět mezi čtyřmi skleněnými zdmi a přeskládávat částečky někdejších skalisek do nových a nových dun, ale svět tohoto terária byl jen malé, beznadějně nehybné a návštěvníky opomíjené nic.

 

,,Co to změnit?!“ ,,Dokázal bys to?“ problesklo hlavou onomu muži. A nebyl to obyčejný muž. Jako student se bavíval sledováním lidí, jak se snaží sebrat na frekventovaném chodníku upónem přilepenou pětikorunu, jindy zase v zaměstnání lil vodu s rumovou trestí a trochou citrokoly do předtím prázdných lahví od rumu a nechával tyto láhve jakoby zapomenuté na veřejných místech kolem pracoviště. A to na místech, které mohl sledovat a bavit se, jak je jeho nic netušící kolegové sedíc či postávajíc opodál nenápadně uchvacují, otevírají, přičichávají a s velmi spokojeným výrazem si odnášejí v tajnosti do svých domovů. Ano, tento muž toho hodně přečetl o lidské mysli a o pokusech, které psychologové provádí s lidmi. Jak je jednoduché nahnat je jako ovce na to či ono místo, či přimět je, aby dělali to nebo ono. Jistě že jej psychologie nenechávala chladným, původně byl onen muž propagační grafik a ve škole měl předmět, jež se nazýval propagace, což je psychologie spojená s mocí symbolů a výtvarnými výrazovými prostředky. Mocné kouzlo nad lidskou myslí. A tak se muž podíval na osiřelé terárium, které návštěvníci opomíjeli a pomyslel si: ,,Už nebudeš smutné a ustrkované! Udělám z tebe hvězdu! Hlavní středobod tohoto pavilonu! Všechny zraky budou patřit jen tobě a lidé se budou předhánět v tom, co v tobě spatří. Budou tebou nadšeni, uchváceni a spokojeně budou odcházet z dnešní prohlídky, protože viděli věc výjimečnou a unikátní!“ Pak se muž zamyslel a zanedlouho už pátral ve své kabele po papíru a tužce...

 

                                                                                                                                      Předchozí             Další

Zpět na výběr kapitol

Zpět na výběr autorových knih

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Zpět na domovskou stránku Antroparku

 

 

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz 

© Aktualizace Libor Balák 2013, Autor a ilustrace © Libor Balák